Poloha: Vypíná se nad Bystřici p. Hostýnem.
Na vrchol je zákaz vjezdu motorových vozidel. Motorová vozidla je nutno
ponechat na záchytném parkovišti u hřbitova a pak pokračovat autobusy
hromadné dopravy nebo pěšky.
Historie a popis poutního místa:
Svatý Hostýn je po Velehradě nejpamátnější poutní
místo na Moravě. Pokud se týká návštěvnosti je to nejnavštěvovanější poutní
místo v ČR. Je situováno v západní okrajové části Hostýnských vrchů
- součástí Moravských Karpat. Hostýn má dva vrcholy - severnější (736 m
n. m) s rozhlednou a kaplí sv. Kříže (od r. 1993 také s větrnou elektrárnou),
druhé temeno je zastavěno poutním chrámem a dalšími
objekty (718 m n. m.).
Archeologický výzkum dokládá pravěké osídlení Hostýna sahající až do
doby bronzové; Keltové, první bezpečně známé etnikum na našem území, měli
zde rozsáhlé opevněné sídliště - oppidum v rozsahu cca 20 ha s obranným
částečně zachovalým valem o výšce 5-8 m (původně 15-18 m), délky 1 800
m.
Ve svém námětu ojedinělý je známý hostýnský obraz Panny Marie s Ježíškem
metajícím blesky. Připomíná dobu vpádu Mongolů (lidově Tatarů) na
Moravu v r. 1241, vznikl na základě barokní pověsti zaznamenané vlasteneckým
knězem jezuitou Bohuslavem Balbínem. První kapli na Hostýně s obrazem Panny
Marie Ochranitelky pořídili asi havíři dolující v hostýnských horách železo
a stříbro; ve své původní podobě se dochovala do r. 1658, poté byla pro
zvyšující se počet poutníků rozšířena.
Nynější velkolepý poutní chrám byl vybudován v barokním slohu majitelem
bystřického panství Františkem Antonínem z Rottálu v letech 1721 - 1748,
patrně podle projektu kroměřížského architekta italského původu Ignáce
Cirani von Bolleshause jako centrální orientovaná stavba. Předmětem úcty
byl obraz Matky Boží Ochranitelky. Byl uctíván až do r. 1620, kdy jej Václav
Bítovský, pán na Holešově, spálil. Je to tentýž rok, kdy byl v Olomouci
umučen Jan Sarkandr, kterého uvedený Václav Bítovský vyslýchal. Bohužel
za 39 roků po slavnostním vysvěcení byl svatohostýnský chrám nařízením
císaře Josefa II. zrušen, odsvěcen, zbaven svého vnitřního zařízení i
střechy a nechán na pospas drsné povětrnosti, až se z něho stala ruina.
Přes
přísný zákaz konání poutí nebyla jejich kontinuita přerušena. Hluboce
zakořeněná poutní tradice a pozdější změna nazírání na nejvyšších
místech umožnila obnovu poutního místa v letech 1841 - 1845. Činnost od 80.
let 19. stol. znamená zásadní obrat ve vývoji; je spojen se jménem P Antonína
Stojana, pozdějšího olomouckého arcibiskupa, který zakládá spolek Družstvo
svatohostýnské (1881), jež je předchůdcem Matice svatohostýnské (1895)
existující dosud. Od barona Laudona je zakoupena vrcholová oblast hostýnské
hory v rozsahu keltských valů, zřízena trvalá duchovní správa obsazená
řádem Tovaryšstva Ježíšova, budují se komunikace, křížové
cesty (1901, 1905), ta novější podle návrhu Dušana Jurkoviče v provedení
Jano Kohlera (ve stylu lidové architektury), monumentální přístupové
schodiště k chrámu (250 stupňů), poutní noclehárna, hostinec aj.
Významnou
událostí té doby byla korunovace Panny Marie svatohostýnské v r. 1912,
kterou provedl podle starého církevního zvyku v zastoupení papeže olomoucký
arcibiskup František Bauer. V době mezi válkami pokračovalo budování - přístupová
komunikace z Bystřice pod Hostýnem, moderní poutní dům aj. Poutní místo
Hostýn se stal moderním centrem náboženského života (celoroční pořádání
duchovních cvičení - exercicií aj.) přesahující rámec olomoucké
arcidiecéze.
Období komunistického panství "diktatury proletariátu" se
nevyhnulo ani Hostýnu. Řádový dům byl vydrancován, poutní dům byl předán ústavu
sociální péče. Poutníci však i v těchto dobách zůstali Hostýnu věrni.
K 70. výročí korunovace Panny Marie svatohostýnské získal poutní chrám
vysoké vyznamenání - byl mu udělen papežem Janem Pavlem II. titul "Menší
baziliky" (bazilica minor).
Kostel byl uveden do současného stavu ke přelomu 19. a 20. století. Střecha je vytvořena mohutnou helmicí, dvě věže postavené kose překrývají
jednoduché jehlancové střechy se skosenými hranami. Dominantou průčelí je
vertikálně členěná plocha s hladkými pilastry a konkávní plochou vyplněnou
impozantním mozaikovým obrazem Panny Marie Svatohostýnské (25 m2) od malíře
Viktora Foerstra (bratra hudebních skladatele J. B. Foerstra), nad ním je nápis:
ZŮSTAŇ MATKOU LIDU SVÉMU. Masivní kostelní vrata jsou dílem brněnského
sochaře Josefa Axmana, Myslbekova žáka. Před chrámem na schodišti nás vítají
sochy sv. Cyrila a Metoděje.
Vlastní chrám má centrální, půdorysně orientovanou dispozici elipsovitého
tvaru s osami 40,5 a 30,5 m. Vnitřek chrámu, tvořený elipsovitým válcem
odděleným římsou, sedmi okny a prosvětlenou kopulí, je úchvatný. Oválný
půdorys chrámové lodě je rozčleněn a rozšířen o prostory vchodů a oltářů.
Hlavní oltář se sochou hostýnské Madony s Ježíškem a výjevem pokoření
Tatarů, sochou sv. Cyrila držícího v ruce obraz Panny Marie tuřanské a sv.
Metoděje s mušlí (atribut křtu). Před oltářem je menza odpovídající
reformě podle II. vatikánského koncilu. Autor původního oltáře je sochař
a řezbář Benedikt Edele (1844). Na evangelijní straně presbytáře je kopie původního
obrazu Panny Marie Ochranitelky, na protější straně nástěnný obraz Panny
Marie Vítězné, jehož originál z r. 1695 není v majetku Hostýna. Na
evangelijní straně kaple sv. Josefa, oltář Božského srdce Páně s reliéfním
obrazem a kaple sv. Jáchyma se sv. Annou. Na epištolní straně kaple sv.
Valentina, za ní u vchodu je kaple Panny Marie lurdské s oltářem sv. Ignáce
z Loyoly (zakladatele Tovaryšstva Ježíšova). Na protější straně je
zobrazena vodní kaple s procesím, dále je kaple sv. Šebestiána, která je
nyní proměněna v kapli "dušičkovou". Interiér chrámu doplňují
nástěnné malby ze života světců a Panny Marie. K architektuře kostela
jako celku lze říci celkově, že exteriér chrámu je tvořen převážně
barokně, interiér odpovídá zhruba době konce 19. stol.
SVATÝ HOSTÝN