Olomouc - sv. Jan Sarkandr
kraj Olomoucký, arcidiecéze olomoucká, děkanát Olomouc
Pouť k sv. Janu Sarkandrovi v poutní kapli
400 let od smrti sv. Jana Sarkandra
Poloha: V historické části města Olomouce, na styku ulic Mahlerovy a Na hradě. Mapa.
Historie a popis poutního místa: kaple sv. Jana
Sarkandra má bohatou historii: na začátku 15. stol. zde byla původně městská
věznice - ta její část, kde byl Jan Sarkandr vyslýchán útrpným právem,
byla přeměněna v letech 1672-73 na kapli. Na jejích základech byla postupně
v letech 1703-04 a zejména 1721-24 vybudována novostavba kaple charakteristické
barokní podoby. Její výstavba a postupné úpravy byly součástí velkolepé
stavební aktivity této městské části: univerzitních budov, semináře sv.
Františka Xaverského, dominanty celého areálu kaple Božího Těla, považované
dnes za nejvyspělejší dílo olomouckého barokního stavitelství vytvořené
rukama místních umělců a. j. K dalším úpravám Sarkandrovy kaple (výměna hlavního
oltáře, úprava interiéru) dochází r. 1860 v souvislosti s Janovým blahořečením.
Do současné podoby byla kaple uvedena v letech 1909 - 1912 pražským architektem
Eduardem Sochorem; vyřešil problém výškového rozdílu terénu dvou okolních ulic
rozčleněním kaple do dvou půdorysně stejných podlaží.
Dominantním prvkem je prostor střední elipsovité části s kruhovým podlažním
otvorem, kterým proniká denní světlo z lucerny kopule až do podzemí.
Exteriér této novobarokní stavby je doplněn působivou sochařskou výzdobou:
nad schodištěm u kaple je socha sv. Jana Nepomuckého, v nárožním výklenku
socha sv. Jana Sarkandra.
 |
 |
 |
 |
 |
Ve čtyřech rozích kopule jsou sochy čtyř: sv.
Hedvika (patronka Slezska, odkud také pochází sv. Jan Sarkandr), sv. Pavlína
- patronka Olomouce, sv. Ignác - patron investora kaple preláta Ignáce Panáka,
a sv. Klement Maria Hofbauer-Dvořák, rodák z Tasovic u Znojma, který byl na
počátku století svatořečen. V interiéru lodi horní kaple je malba iluzivní
a čtyři andělé od Jana Kdhlera: první anděl s latinským nápisem "Ut
sacerdos" (Jako kněz) s atributy kněžství, druhý anděl "Credidit"
(Uvěřil) s atributy víry, třetí anděl "Tacuit" (Mlčel) s
atributy mlčenlivosti - zapečetěná kniha a prst před ústy, čtvrtý anděl
"Passus est" (Byl umučen) s atributy mučednictví; shrnuto: sv. Jan
Sarkandr jako kněz uvěřil, mlčel a byl umučen. Pod okny v lodi jsou latinské
nápisy "Mirabilis Deus in sanctis suis" (Obdivuhodný Bůh ve svých
svatých - citát ze žalmu) a "Te martyrum candida- tus laudat exercitus"
(Tebe Bože chválí bělostný šik mučedníků - citát z chvalozpěvu Te
Deum). Štukovou a figurální výzdobu lodi provedl Josef Hladík, zvláště výrazný
je reliéf zvěstování Panně Marii nad vítězným obloukem. V presbytáři
horní kaple jsou na stěnách malby ze života Janova od Jana Kohlera: vychází
s Nejsvětější svátostí oltářní vstříc kozákům, dále Janovo mučení
a jeho smrt. Nástropní freska od ak. malíře Jakuba Obrovského představuje
nenebevzetí Panny Marie. Kolem celé horní kaple je latinský nápis, v překladu
"Blahoslavený Jan vzýváním Ježíše, Marie a Anny krutost katanů přemohl".
V oltáři horní je zabudován velký ostatek sv. Jana.
V oválném prostoru pod horní kaplí je nástroj mučení, kolo se skiipcem;
od začátku století je zasklené, poutníci ho předtím ulamovali; vedle je
studna, kde - podle tradice - vytryskla voda v době, kdy Janův život dohasínal.
Je zde také náhrobní kámen, který dali zhotovit Janovi bratři; zde už je
Jan nazýván mučedníkem.
 |
 |
 |
 |
 |
Svatý Jan Sarkandr, mučedník za zpovědní
tajemství, podstoupil nejdelší mučednickou smrt ze všech našich národních
světců: jeho martyrium trvalo přes měsíc. Narodil se 20. 12. 1576 ve
Skoczově (Polsko - tehdy Těšínské Slezsko) v rakouské monarchii jako syn
tamního měšťana Řehoře Sarkandra; potomci jeho matky Heleny Gurecké z
Kornic, pocházející z rozvětveného šlechtického rodu, byli spřízněni s
rodinou matky nynějšího papeže Jana Pavla II. Studoval v Příboře,
Olomouci, Praze, bohosloví ve Štýrském Hradci. Po vysvěcení (Brno 1609) působil
v duchovní správě v Opavě - Jaktaři, Uničově, Zdounkách, Boskovicích a
nakonec v Holešově; majitelem panství byl zde zemský hejtman pan Ladislav
Lobkovic. Všude proslul pastýřskou horlivostí, láskou k chudým a neohrožeností
v hájení katolické víry. V době povstání české protestantské šlechty
proti císaři Ferdinandu II. odešel Jan před pronásledováním do
Czenstochové, kde žil měsíc v klášteře pavlínů. Brzy po návratu byl
zatčen; krátce předtím zachránil Holešov před vydrancováním polskými
kozáky - vyšel jim v ústrety v průvodě monstrancí s Nejsvětější svátostí.
Majitel bystřického panství Václav Bítovský ho obvinil z vlastizrady a
jako jeden z vyslýchajících naléhal, aby prozradil obsah zpovědního
tajemství pana Ladislava Lobkovice. Odmítl. Jan Sarkandr zemřel po nesmírném
utrpení jako morální vítěz 17. 3. 1620.
Blahořečen 6. 5. 1860 v chrámu sv.
Petra v Římě, svatořečen 21. 5. 1995 v Olomouci papežem Janem Pavlem II.
Pro dnešní dobu představuje symbol smíru mezi tehdy znesvářenými národy
ve střední Evropě, kdy politické a náboženské rozpory hýbaly světem neméně,
než je tomu dnes.
Pouť: neděle po 6. 5., mše sv.: 15:00 h. Mše sv. mimo pouť: Ne - 15:00 h.
Duchovní správa:Římskokatolická farnost sv. Michal, Žerotínovo nám. 220/1, 77200 Olomouc, tel.: 585223915, faolomouc-smi@ado.cz, svatymichal@volny.cz
Turistické údaje pro poutníky: z hl. žel. nádraží tramvají směrem do centra - třetí zastávka nám. Republiky.
Děkovná mše sv. v kapli sv. Jana Sarkandra, 22. prosince 2019
Poutní místo Olomouc z archivu České televize