Svatá voda, Malenovice

Oblíbené poutní a výletní místo, které je hojně navštěvováno poutníky a turisty nejen z okolí, ale i ze vzdálených míst, se nachází v lese 7km JZ od Zlína. Velmi oblíbená je voda ze zdejšího pramene. Studánka nadkrytá kamennou klenbou má v malenovickém okolí pověst léčivé vody. Nad studánkou je příkrý svah, v němž je skalní jeskyně se sochou Panny Marie Lurdské.

K místu se váže mnoho pověstí:
Cyril a Metoděj zde kázali a křtili, lidé začali pozorovat, že upřímná modlitba a omytí pramenitou vodou dodává duševní i tělesné osvěžení. Pomoc zde hledaly maminky malých nemocných dětí, které s vděčností za vyslyšení zavěšovaly dětské košíky.
V roce 1854 zde postavil lesní kapli Josef Buksa ze Šelešovic jako poděkování za uzdravení své slepoty. V kapli byl umístěn obrázek Panny Marie Provodovské.
V roce 1902 byla nad pramenem postavena kameninová socha Panny Marie Lurdské, později přemístěna do výklenku skály. Postupně přibývalo poutnických průvodů s hudbou a kněžími ze Slovácka, Valašska i z Hané. V roce 1933 byl vypracován projekt větší kaple (malého poutního kostelíka). Realizace stavby se však neuskutečnila.
Padesátá léta 20. století přinesla další potíže, poutní průvody nebyly povoleny. Jedině blízká farnost Lhota u Malenovic zde mohla chodit každý rok s hudbou, protože průvod lesem nenarušoval dopravu ani nedráždil "uvědomělé obyvatele" nového malenovického sídliště. Společná pouť se přesunula na první zářijovou neděli. Její kontinuita nebyla nikdy přerušena, konala se vždy a za každého počasí za velké účasti poutníků. Stáří kapličky a zvláště ničivé zásahy vandalů vykonaly své dílo a začalo hrozit její zřícení. Namísto generální opravy přičiněním tehdejšího duchovního správce v Malenovicích P. Vojtěcha Krále a především nesmírně odvážnou obětavostí farníků ze Lhoty u Malenovic byla v roce 1963 k nelibosti státní správy ve dvou dnech postavena kaple nová. V této době byla upravena i lurdská jeskyňka a okolí pramene.

Poutníci ze Svatého Hostýna na Velehrad na počátku července 2009 navštívili na své pouti i toto poutní místo

První zmínka o Malenovicích je z roku 1321. Malenovice byly střediskem rozsáhlého panství. Na místě středověkého kostela je postaven farní kostel sv. Mikuláše z roku 1845. V gotickém hradu (1360), který prošel několika přestavbami je dnes expozice Muzea jihovýchodní Moravy Zlín. V nedaleké obci Tečovice se nachází gotický klenot - filiální kostel sv. Jakuba Většího ze 13. století.

Podrobnější informace převzaté z farnosti

Podle zprávy vldp. Štěpána Čecha, r.1945 farář v Černotíně a je opsána v tomto znění z farní kroniky.

Na autostrádě mezi Zlínem a Otrokovicemi leží přívětivé městečko Malenovice.
Pustíme-li se od nádraží širokou ulicí kolem kostela přes Zabrání, dostaneme se přes kopec do lesa. V lese se sklání cesta do údolí a tam v klíně mezi vrchy najdeme hledanou Kaménku, sv. Vodu v Malenovských horách.
Je to studánka nadkrytá kamennou klenbou a oné po širém okolí známá pověst léčivé vody a vyhledávají ji jak zbožní poutníci, tak turisté. Nad studánkou je malá rovina, z níž se zvedá příkrý svah, v němž je skalní jeskyně se sochou Panny Marie Lurdské. Voda ze studánky vytéká přes malou nádrž do hlubokého žlebu a Hleděnovém spěje do Dřevnice.

Jak samo jméno "Svatá voda" svědčí, prožívá studánka u lidu vážnosti a důvěry.
Staří lidé mi (rozuměj děkanu Čechovi) vykládali, že od svých stařečků a babiček slýchali, že tam lidé putovali od nepaměti a Cyrilometodějský badatel Dr. Fr. Přikryl ve svých "Památkách" vyslovuje dohad, že věrozvěsti slovanští tu Kázali a Křtili. Možnost tohoto faktu dovozuje tím, že Kaménka leží asi 100 kroků od bývalé "hradské" silnice, jež spojovala všechny význačné hrady na Moravě.
Historické zprávy máme pak z doby pozdního data.
R. 1854 hledal napajedelský provazník Jan Haramia zdraví pro své churavé oči, jak mu lidé poradili, v Kaménce. Tam si chodil oči umývat, nosil si od tud vodu domů a také ozdravěl. Z vděčnosti si umínil postaviti v Kaménce kapličku. Ke cti Panny Marie, neboť jen do té doby tam byl jen obrázek na stromě. Poprosil o dovolení majitele panství hraběte Leopolda ze Šternbegů, jenž mu povolení dal a mimoto věnoval dříví na postavení Kapličky.
Postavil tedy Haramia (v roce 1963 byla provedena oprava v kronice: Při opravách kapličky byla nalezena plechová tabulka do níž bylo hřebíkem vyraženo: 1854 J. B. Tím bylo potvrzeno, že původní kapli postavil r. 1854 Josef Buksa ze Šelešovic. O tom psala Aloisie Kašíková z Napajedel a tedy zápis v kronice není správný) z nepálených cihel Kapličku 4 m dlouhou, 3,5 m širokou, 2,5 m vysokou, s oltářem P. Marie Provodovské. Opatroval kapličku a vybíral milodary, jež tam zbožní poutníci mřížovými dvířky házeli. V roce 1902 na památku své dcery, která se zabila pádem s koně, věnovala hraběnka Františka Šternbergová-rozená Lavisch-Mönichová do Kaménky krásnou Kameninovou sošku P. Marie Lurdské. Při svěcení na sv. Růžencové P. Marie jsem jako tehdejší Malenovský Kooperátor Kázal. Socha stála tehda na zděném sloupě nad pramenem. V r. 1913 dal lesní Baše v stráni upraviti umělou skálu s jeskyní, přemístil tam sochu, upravil před ní stůl a klekátko, skálu pak osázel břečťanem.
Do těch dob (1913) chodívali do Kaménky poutníci jen roztroušeně, jen občas z některé slovácké dědiny přišli v průvodu. Po příkladu horlivého faráře Lhoteckého P. Františka Kubiše, začali lidé v procesích se svými kněžími do sv. Vody putovati. Jednotlivě bylo tam vídati lidi ze Strážnicka, Kroměřížska, Holešovska, Klobuka, Vizovicka. Z Malenovic chodívá průvod s kněžími a hudbou o svátku Nanebevzetí P. Marie. Dokud žil P. František Mléčka (zemřel 5.12 1935), katecheta v Napajedlích, zařídil každý rok zvláštní Kněžskou pouť do Kaménky. Bývaly to srdečné návštěvy u Matky Boží.
V roce 1916, když se zájem o Kaménku vzmáhal, zasadil se lesmistr Kettner, veliký ctitel P. Marie, že se potomci Haramiovi vzdali nároku na milodary věnované Kapli a tyto dary vybíral hajný a odváděl je farnímu úřadu v Malenovicích , kde už byl fond na udržování Kapličky založen hrabětem Leopoldem ze Šternberga. R. 1933 začalo se pomýšlet na stavbu větší svatyně, ba architektem Nerodem z Prahy byly vypracovány i plány, ale když se vidělo, že v okolí sv. Vody se půda sváží, musilo se zatím od myšlenky upustiti, neboť obnos 4000 K., který tehda byl po ruce, nestačil ani na zajišťovací úpravu základů.
Do Kaménky však pospíchají lidé dosud. Poutníci i výletníci. Poutníci jdou s vírou a důvěrou k P. Marii o uzdravení nemocných a výletníci na zdravou vodu, o níž říkají, že obsahuje radium. A zdravá opravdu je. Máme v rukou dopis pí. Bartíkové i článek novinářský, jímž vypisuje, jak oslepla a jak se v Kaménce uzdravila. Pan stavitel Čevela z Kvítkovic mně ( P. Čechovi ) vypravoval, že měl v dětství bolavé oči a neviděl a že s ním maminka putovala do Kaménky, když se s ním modlila, oči umyla a on uzdravěl.
Před světovou válkou 1914 bývalo v Kaménce bílo. Chodily tam maminky s chorými dětmi a po uzdravení na poděkování zavěsily dětskou košilku na strom. Bývalo tam jako po velkém prádle. Nedostatek tkaniva tento zvyk zrušil, a do Kaménky lidé putují, aby prosili a putují, aby děkovali, putují z úcty a lásky, z pokory a vděčnosti a kdo tam jednou byl, nezapomene a touží, kdy opět tam bude moci přijíti. ,,Pomocnice Křesťanů, uzdravení nemocných, buď pozdravena ve svém lesním zákoutí u sv. Vody v Kaménce."
(Uvedena stať z rukopisu vldp. děkana Čecha, opsal Alois Tylšar, kaplan). 14.5. 1945

Další zápisy ve farní kronice
V r. 1962 žádal farní úřad v Malenovicích ONV, aby mohl opraviti kapli P. Marie u sv. Vody. Stavební komise ONV žádost odmítla s odůvodněním, že oprava není možná, znamenalo by to vystavení nové kaple. ONV má prý v plánu vybudovat v těch místech rekreační středisko a kaple by tam byla nevhodná.
Roku 1963 na jaře oznámila bezpečnost farnímu úřadu, že chuligáni kapli tak poškodili, že je nebezpečí, že se zřítí a někoho přinejmenším zraní. Telefonicky to bylo oznámeno okresnímu církevnímu tajemníkovi. Ten nařídil, aby co nejrychleji byla kaple opravena. Tento úkol na sebe vzali zedníci ze Lhoty. Stalo se, co stavební komise předpovídala, kaple, jejíž zdivo slepeno jen obyčejnou maltou a bylo z neopracovaných drobných kamenů se bortila a trhala. Byl narychlo načrtnut plán, zajištěn materiál a za dva dny a dvě noci stála o něco výše nová kaple. Oltář do ní udělal p. Štěpán Chromek z Malenovic. Při té příležitosti bylo upraveno i okolí kaple a studánky. Na tuto práci nebylo ani koruny a nikde se o ní nemluvilo. V září při tradiční pouti byla kaple posvěcena.
Při opravách kapličky byla nalezena plechová tabulka do níž bylo hřebíkem vyraženo: 1854 J. B. Tím bylo potvrzeno, že původní kapli postavil r. 1854 Josef Buksa ze Šelešovic. O tom psala Aloisie Kašíková z Napajedel a tedy zápis v kronice není správný.
V roce 1970 byly vybetonovány schody a pořízeno nové zábradlí, upravena skalka se sochou P. Marie Lurdské a okolí vysázeno lesními stromky. O tyto práce se starali hlavně p. Cyril Foltýn, p. A. Gajdošík a p. Luboš Gajzur, všichni z Malenovic. Na nových schodech pracovali farníci ze Lhoty.
V roce 1965 se začalo vyšetřovat postavení kaple u sv. Vody (prý z popudu p. Mazánka z Malenovic) a začalo se mluvit o přeložení P. Vojtěcha Krále, který působil v Malenovicích od roku 1958 do roku 1966 jako provisor.